Zprávy ze cvokhauzu 63 Doporučený

Doc. Petr Žantovský Doc. Petr Žantovský snímek Ivana Haslingerová, Fragmenty

Dnes začneme na sportovní notu. Olympijské středisko změnilo svůj název. Urážel Indiány. Tak napsal server Echo 24. Největší lyžařské středisko v Kalifornii, které v 60. letech hostilo zimní olympijské hry, změnilo své „rasistické“ jméno. Zažitý název Squaw Valley totiž podle původních obyvatel Severní Ameriky pohrdá ženami, neboť „squaw“ je urážlivé označení domorodých žen. Středisko své jméno poté změnilo na Palisades Tahoe, píše server BBC.

 

Po konzultaci s místními domorodými skupinami vedení lyžařského střediska usoudilo, že původní název „nemůže s dobrým svědomím nadále používat“. „Ve výsledku je ‚squaw‘ zraňující slovo a my nechceme nikoho ranit,“ napsala šéfka nynějšího Palisades Tahoe Dee Byrneová v otevřeném dopise. Dodala, že veškeré zboží se starým logem bude odstraněno do začátku nadcházející lyžařské sezóny.

Zprávy ze cvokhauzu 63.

V prohlášení středisko uvedlo, že byl proveden rozsáhlý výzkum i veřejná konzultace, a to zejména s místním kmenem Washoe z Nevady a Kalifornie. Podle BBC se domorodé komunity v USA snaží již roky odstranit hanlivé označení žen z místních názvů. Výraz „squaw“ je domorodými ženami vnímán jako ponižující, v minulosti bylo totiž původně nevinné slovo nesoucí označení ženy používáno nedomorodými obyvateli, kteří zobrazovali Indiánky jako nemorální sexuální předmět.

Přejmenovávací mánie má zejména v USA plodné období. Na konci minulého roku změnil washingtonský fotbalový tým ze svého jména údajně pejorativní označení Indiánů „redskins“. Po více než sto letech se baseballový klub z Clevelandu přejmenoval a nebude Indians. Kvůli slovu „indiáni“ čelil tradiční tým dlouho tlaku organizací bojujících za práva původních obyvatel Ameriky. Svůj název změnil i účastník kanadské ligy amerického fotbalu Edmonton Eskimos.

Měl bych k tomu pár přípodotků. Předně výraz squaw je tradičně zcela bezpříznakový, jistě si jej mnozí, tak jako já, dobře pamatují z knih a filmů o náčelníkovi Apačů, jenž užíval slovo squaw zcela běžně pro označení indiánských žen. Pokud někdo trochu studoval dějiny této předkolumbovské kultury, ví, že úcta k ženě tam byla něčím samozřejmým a přirozeným. Ženy sice nerozhodovaly o řekněme loveckých či bojových záležitostech, ale v běžném životě indiánské vesnice měly hlavní slovo. Mimochodem vzpomeňte na knihu a film Malý velký muž (a fenomenální výkon Dustina Hoffmana). Byla tam půvabná scéna, kterak hlavní hrdina při sňatku s jednou indiánskou dívkou musel během svatební noci sexuálně obšťastnit též všechny její sestry. To nemělo znamenat, že rudé tváře pěstují v táboře bordel. Mladík se měl prezentovat jako silný muž, na nějž bude v budoucnu spolehnutí. Čekám však, kdy nějaká genderová fanatička vystoupí před všechny kamery světa s požadavkem zákazu té knihy a toho filmu, neboť tam přece zjevně dochází k sexuálnímu zneužívání žen, nadto indiánských. Ve cvokhauzu je totiž možné všechno.

A ještě maličkost. Clevelandští baseballisté Indians, kteří se nyní zvou Edmonton Eskimos, se mohou stejně dobře dotýkat hrdosti a práv tamních Inuitů. Vždyť přece právě z toho důvodu mnozí výrobci známých nanuků Eskymo též přejmenovávají své výrobky do politicko-korektnější řeči. A co se týče washingtonských fotbalových „Redskins“, když jim nevoní „rudá kůže“, pak by se mohli přejmenovat třeba na „Redbrains“, „rudé mozky“. To by zjevně vystihlo skutečnost víc než uspokojivě.

A ještě jednou Echo 24. Pas u kolen a trenýrky venku. Tepláky za 25 tisíc jsou prý rasistické, čteme zde palcový titulek.

Luxusní módní značka Balenciaga čelí kritice kvůli teplákům v přepočtu za 25 550 korun. Lidem na sociálních sítích totiž vadí, že jsou „rasistické“, podle dalších kritiků módní dům „vykořisťuje kulturu Afroameričanů“. Důvodem je, že drahé tepláky nejsou výjimečné jen svou cenou, ale v pase mají všité trenýrky, které z tepláků vykukují. Design tak napodobuje styl, který je charakteristický pro hip-hopové hudebníky, píše web CNN.

Kalhoty se spadlým pasem byly módním hitem zejména v devadesátých letech, v průběhu dalších let se však v některých místech USA schválila opatření, která tento styl zakazovala. Kromě nevhodného ukazování trenýrek lidem také vadilo, že se propadlé kalhoty začaly spojovat s nebezpečnými členy gangů. Zákazy takového nošení kalhot byly však vnímány jako diskriminace Afroameričanů, neboť to byli právě oni, kdo si styl široce oblíbil, a to nejen hudebníci v hip-hopové scéně.

Docentka afrických studií na Kalifornské státní univerzitě Marquita Gammageová řekla webu CNN, že tento styl patří Afroameričanům. „Propadající se spodní část oblečení je pro Afroameričany zásadní; přesto se společnosti jako Balenciaga snaží vydělávat na černoších a černých kulturních stylech, aniž by čelily systematickému rasismu, který kriminalizuje trendy černochů a černého oblečení,“ řekla Gammageová.

Nuže, to je fakt zajímavé. Kalhoty na gumu, které obnažují značnou část pozadí a spodního prádla, jsou „pro Afroameričany zásadní“. A prodávat je jako módní značkové zboží je diskriminační. Zkusme si představit, že nějaká firma, třeba Desigual, začne vyrábět ve velkém oděvy odvozené od řekněme chodských krojů. Bude to diskriminace těch růžolících děvčat z Domažlicka, co občas na folklórní slavnost vytáhnou z bedny kroj po babičce a jdou si zakroutit kyčlemi do rytmu vytrubovaného pištivými dudáky, ovšemže rovněž v krojích? A kdo se jich pak zastane? Snad Jan Sladký Kozina? A kde sedí ten Lomikar, jehož je třeba pozvat „na boží súd?“ Obávám se, že onen pomyslný Lomikar bude vlastně Lomikarka, malá, šeredná docentka genderových studií, která viděla mužského naposledy před třiceti lety, a to ještě v televizi. To jí však nezabrání zaujmout zásadní stanovisko.

Jeden z mých věrných čtenářů, pan Karel Kiesenbauer, reagoval na mé vcelku časté genderistické příběhy ze cvokhauzu báječným historickým poučením. Poslal mi pár ukázek z Pamětí Mikuláše Dačického z Heslova, známého to kutnohorského hospodského furianta, povaleče a provokatéra, rozverného autora lechtivých básní, ale i velice seriózního zapisovatele událostí svého století. Nejsou v nich však zachyceny jen děje tvořící historii, ale třeba i jen takové drobné záznamy věcí lidských. A z nich zde vyvěšuji na pomyslnou nástěnku několik štěpných, které by našim sufražetkám jistě udělaly velkou radost:

Léta 1578.

A předtím v pondělí Melichar Žatecký, bakalář ze školy, pojal také k manželství Dorotu Vočkovou, babu starou, mrzutou, pozůstalou po někdy Václavovi Vočkovi, a to učinil pro peníze.

Léta 1588.

Pan Mikuláš Trčka z Lípy rozvedl se s manželkou svou mladou, krásnou, již byl k manželství pojal z Slezska, a poslal ji zase k přátelům jejím; což se stalo pro její nezpůsoby. Tožť starému mladá žena. Senes saepe vidi amare, amatos vero nunquam. (překl.: Viděl jsem starce, jak milují, však nikdy, jak jsou milováni.)

Léta 1590.

V Germanii říši mnoho žen, bab čarodějných, kauzedlných ohněm spáleno a zutraceno; kteréž že čáry a kauzedlnictví uměním ďábelským hrozné věci provozovaly, lidi v nemoc připravovaly, sušily i usmrcovaly, s zlými duchy obcovaly, na úrodách zemských škodily etc., jakž o tom šířeji tištěno a vůbec vydáno. Zle na tom světě.

Léta 1601.

Umřela na Horách Kutnách Anna, manželka Adama Hněvusického u Mejšnarů, žena letitá, jíž byl vdovy po N. mistru Šturmovi, bakaláři, dostal a byv kantorem ve škole, při ní se tu na Horách Kutnách osadil. Jejížto manžel, on Adam Hněvusický, když k pohřebu nešena byla, dal trubačům, pozounářům troubiti na věži vysokokostelské, snad radostí, že staré ženy zbyl, žádaje mladé, jakéž potom, však k svému hoři, dostal.

Léta 1605.

V sobotu den začetí léta nového Václav, příjmím řečený Soused, tovaryš řemesla ševcovského, dostav se do domu Mistra Johanesa Benicia, písaře radního, jenž sluje u Staňků, a maje srozumění v freji s Annou, děvečkou služebnou v témž domě, skryl se na noc nahoře na půdě, na touž děvečku očekávaje; ale jest tam po dusání ucejtěn od jiných, jenž nahoru šli, aby zvěděli, co by se to dálo. On pak, chtěje odtad jinou stranou vylézti, upadl dolů na dvorec a tím pádem se zabil, a tak se pro frej o hrdlo nebohý připravil. Ta pak děvečka do vězení vzata přiznavše, že s ním zle živa byla, avšak jí to odpuštěno; potomně přece sobě pankharta uhonivše, preč od Hory utekla. Tožť ten milej frej!

Nota.

Nejmistrnější věci se přiházejí na tom světě v freji a myslivosti, s mnohým přitom nebezpečenstvím; protož šetř, aby pro zajíc a pomlsky hlavy nesrazil.

Léta 1620.

Ve středu po památce Petri et Paulum apostolorum dali vyšoustnouti po pardusu u pranéře dvěma děvečkám, Dorně Košťálčině a Anně od Konvářů, domu šenkovního, pro smilství, že se skurvily. Když k tomu trestání vedeny byly, ta Dorna Košťálčina mluvila, že se tomu a na ně větší stokrát kurvy dívají, nežli ony jsou, a že bohaté kurvy přehlížejí a s chudýma že se mrskají. Kdo ví, lhala-li jest.

Číst 305 krát
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
Zveřejněno v SVĚT

Právě přítomno: 703 hostů a žádný člen

  Fragmenty jsou zobrazeny na twitteru i facebooku

Twitter Fragmenty        Facebook Fragmenty       Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. 

Blog iDNES Haslingerová Facebook Haslingerová  LinkedIn Haslingerová  

Odebírejte Fragmenty

 

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %