Václav Klaus: Úkolem dnešní doby je zachránit dnešní demokracii před militantní pseudodemokracií požadovanou progresivisty z Milionu chvilek! Doporučený

Prezident Václav Klaus představil při příležitosti  30. výročí 17. listopadu v Obecním domě v Praze svoji novou knihu. Konferenci moderoval výkonný ředitel Institutu Václava Klause Jiří Weigl Prezident Václav Klaus představil při příležitosti 30. výročí 17. listopadu v Obecním domě v Praze svoji novou knihu. Konferenci moderoval výkonný ředitel Institutu Václava Klause Jiří Weigl snímek Ivana Haslingerová, Fragmenty

V tomto roce uplynulo již 30 let od nezapomenutelných událostí, kdy se splnil sen všech slušných lidí - padl zločinný a zavrženíhodný komunismus spolu s Říší zla, která mu vládla. Jak trefně nazýval SSSR největší americký prezident 20. století Donald Reagan, který se o pád komunismu přičinil uzbrojením SSSR vyhlášením hvězdných válek. Je samozřejmě dobře si toto osvobození světa i naší země z morálního komunistického marazmu připomínat. Je ale smutné, že si poslední dobou přivlastňují při těchto oslavách stále více zásluhy na pádu komunismu u nás a na náš následný přechod do kapitalismu lidé, kteří v té době z velké většiny ještě ani nebyli na světě či obrodní komunisté se svými kamarády z pražské kavárny, kteří kapitalismus nechtěli, ale přáli si naší zem přivést do života v nesplnitelném "komunismu s lidskou tváří". Neboli podle nobelovského rakouského ekonoma Fridricha Von Hayeka, chtěli přivést naší zem do otroctví zemí třetího světa namísto do jejího zařazení mezi vyspělé západní země. Je smutné, že díky tomu, jaký prostor těmto lidem věnují média, se zapomíná na skutečné strůjce přeměny naší země ve svobodnou kapitalistickou demokracii. Je až komické, jak se skupinky těchto frustrovaných lidiček, kteří s tehdejším pádem komunismu, natož pak se budováním kapitalismu, neměli nic společného, snaží využít oslav tzv. Sametové revoluce a vysvětlovat, jak by to udělali líp, aby naše země mohla jít vstříc lepším zítřkům. Dokonce organizují vlaky přivážející politiku naprosto ignorující venkovany na demonstrace proti všemu a proti všem. Jen aby se dostali k moci.

Je proto skvělým počinem od Institutu Václava Klause (IVK), v jehož čele stojí jedna z nejvýznamnějších postav událostí 17. listopadu 1989, která byla doslova hybatelem dějin nejen tehdy, ale po celé následující třicetiletí, vydal bez velkých tirád k tomuto výročí tři skvělé knihy od skutečných aktérů tehdejších událostí Ladislava Jakla (Z Hanspaulky o svobodě), Ivo Strejčka (Je to horší, než jsem si myslel) a prezidenta Václava Klause (Třicet let cesty ke svobodě, ale i zpět). Jde o knihy, které by měly mít v knihovnách všichni učitelé dějepisu, politologové a zejména naši žurnalisté, aby se dozvěděli, jak to bylo doopravdy, a přestali o této, pro naši zem nejdůležitější události z přelomu století, šířit zkreslené nepravdy. 

Státník, který v rolích ministra financí, premiéra, předsedy Poslanecké sněmovny a posléze prezidenta republiky v letech 2003-2013 usměrnil tvar většiny dění ihned po listopadu 1989, a  stále dává obsah a náplň směřování naší země do svobody a demokracie, se podle jeho nejbližších spolupracovníků privilegiu a přímo povinnosti knižně se vyjádřit k vývoji naší země dlouho vzpíral. Nakonec vydal ke 25. výročí 17. listopadu knížku "Chtěli jsme víc než supermarkety", v níž  nastínil směr svého uvažování o listopadu 1989. Ale ke 30. výročí se stále ke psaní knihy neměl. Raději jezdil přednášet na pozvání významných osobností do mnoha zemí světa či pomáhat sousedům při volbách... Ironií osudu je, že ho k tomu vyprovokovali jeho úhlavní nepřátelé - aktéři tzv. Milionu chvilek. Sám o tom říká: "Knihu 'Třicet let cesty ke svobodě, ale i zpět' jsem psal v momentu demonstrace na Letné pořádanou Milionem chvilek. Ta chvíle byla velmi varovná. Nebyl jsem si jist zda se země dožije 30. výročí." 

Snad právě proto, že kniha  vznikla jako jeho pokus utřídit si myšlenky o celé době od listopadu 1989 v tak pochmurné atmosféře, jsou z ní tak silně cítit jeho obavy z pádu demokracie, z vážných hrozeb  z ciziny, z velkých rizik stojící před naší zemí. Kniha odráží bez obalu jeho reflexe, které se mu v této napjaté situaci vybavovaly po 30 letech na naší cestě od komunismu ke svobodě. Jeho spolupracovníci  znající jeho letitý postoj, že povinností politika je šířit do lidského uvažování optimismus a naději, byli překvapeni a protestovali proti jejímu defenzivnímu, defétistickému a pesimistickému vyznění, protože se obávali, že občané pochopí vyústění knihy jako falešné a podlehnou představě, že nejde už nic dělat, jen být zase tou mlčící většinou jako za komunismu. 

Uspořádali proto v Obecním domě v Praze konferenci u příležitosti 30 let trvání našeho svobodného státu s názvem Třicet let cesty ke svobodě, ale i zpět,  na níž měl autor možnost  se k  záměru a vyznění své knihy vyjádřit a zhodnotit situaci naší země již s odstupem od nedůstojné letenské demonstrace z pohledu státníka navštívivšího snad již všechny země světa. K překvapení všech profesor Klaus ale k výše uvedeným námitkám uvedl:"Defétismus a pesimismus, který je mně vytýkán, není falešným vyústěním knihy, tyto pocity opravdu mám. Povinný optimismus považuji v této vážné době za povrchnost myšlení a naivitu. Optimismus není povinností. Jiná věc je, že jde o povinnost šíření jistého optimismu pro zachování naděje v uvažování občanů, že ještě je naděje zachránit naší demokracii před aktéry Milionů chvilek. To ale není povinný optimismus. Přiznejme si, že v současnosti nemáme ještě politickou sílu něco změnit protože současný svět není dostatečně diskreditován v očích většiny lidí. Komunismus byl tehdy už totálně zdiskreditován a proto snadno skončil. My v této fázi nejsme." 

Ale nebyl by to ten starý bojovný Klaus, aby hned nedodal: "Není to ale výzva k nic nedělání! Naopak. Udržet parlamentní demokracii před Milionem chvilek je hlavním úkolem dnešní doby!"

A po této zásadní výzvě se chopil křídy se slovy, že se dnes presentují tisíce drobností, ale rezignuje se na podstatu věcí, zatímco on se naopak snaží dobrat k jednoduché podstaty věci. A začal kreslit v ekonomice obecně známou U křivku vyjadřující fakt, že při změnách ekonomiky, a tehdy k nim při přechodu z ekonomiky řízené na ekonomiku založenou na tržních kritériích došlo,  nejdříve dojde k poklesu HDP a pak k jeho růstu a doplnil ji Kuzněcovovou enviromentální křivkou s vysvětlením: "Při diskusi bláznivých, lidskou svobodu ničících zelených aktivistů, mluvíme zase o tzv. Kuzněcovově environmentální křivce vyjadřující fakt,  že na začátku ekonomického růstu dochází nutně k poškozování životního prostředí a když se bohatne, tak teprve vše začne růst neb stát má peníze na ekologické projekty. Znečištění se například nejdříve zhoršuje a pak teprve se začne s růstem ekonomiky lepšit. Zelení ekoteroristé by si ale přáli, aby se životní prostředí začalo zlepšovat okamžitě a proto Kuzněcovovu křivku neuznávají. Neznají základní obecná ekonomická  pravidla a proto tolik křičí.

Po tomto vysvětlení nakreslil další křivku obráceného U kde na ose y je místo HDP svoboda, demokracie, tržní ekonomika, národní suverenita se slovy:"V současné době se, pokud jde o tyto hodnoty, pohybujeme po křivce mající tvar obráceného U. Vyslovuji tézi, že toto je popis našeho vývoje v čase. Proč tomu tak je, to se snažím diskutovat ve své knize." 

Na varovné křivce ještě znázornil pan prezident, kde jsme se nacházeli v roce 2009, 2014 a kde nyní.

I přes tento pesimistický obrázek ale hned dodal: "I když máme před čím varovat, máme ale i tak co slavit. Rezolutně odmítám nyní mediálně šířenou karikaturu 90 let!" 

A jako příklad karikaturisty 90. let uvedl přístup velkého milovníka čínsko-českých vztahů, rektora Karlovy univerzity  profesora Zimy, který ho vyzval, abych se účastnil na universitě debaty se třemi tématy - rozdělení Československa, kupónová privatizace a opoziční smlouva. "Napsal jsem v reakci na to jeden z nejostřejších dopisů. Vysvětlil jsme panu rektorovi, že cílem 90. let byla hluboká systémová změna z komunismu na svobodnou kapitalistickou společnost. Nechápu, že někdo s univerzitním vzděláním může tak zkreslit a zúžit takovou událost. Než takovou karikaturu těchto let, kterou předložil  a kterou nemohu akceptovat, raději se vzdám přednášky na Karlově univerzitě. Příčinou je u běžných občanů možná zapomenutí, postoj generace, která 90. léta neprožila, vyřizování si starých účtu, ale v případě rektora university je to buď záměrná neznalost nebo hloupost," uvedl pan prezident. A hned s úsměvem dodal, že snad ještě větší hloupost slyšel při natáčení pořadu paní Witovské na ČT24 z úst idolu Milionu chvilek Petra Pitharta, který uvedl, že cílem revoluce bylo realizovat pravdu a lásku. "Na dotaz moderátorky, zda s tím souhlasím, jsem reagoval, že jsem věděl, že toto heslo je falešné od začátku. Na její překvapení a dotaz, kdy jsem na to přišel, zněla má odpověď, že hned. Žádná láska a pravda transformaci systému neudělá. Ani žádné jiné heslo. To chtělo velkou mravenčí práci. Musela proběhnout politická transformace systému, bez níž by nemohla ekonomická transformace  proběhnout. A to se zamlčuje a hovoří se pouze o transformaci ekonomické. Rychlým vytvořením standardních politických stran, o něž jsme vedli smrtelný boj s Havlem, který byl fatálně proti tomu, jsme předběhli ostatní země a ekonomická transformace pak mohla proběhnout nejlépe a nejrychleji ze všech ostatních postkomunistických zemí."

Pan prezident dále upozornil, že havlističtí zastánci Milionu chvilek zarputile omílají jen jedno tehdejší nebezpečí - komunismus, který již dávno neexistuje. Zamlčují, že existuje nové nebezpečí a tím je snaha EU o rozbití národních států.  Toto nebezpečí si aktéři Milionu chvilek nepřipouštějí. Našim současným úkolem je proto udržet náš národní stát. Všechno další je s tím spojeno a odvíjí se od toho. (Potlesk.)

"Já za největší hrozbu doby pokládám pseudoliberální uvažování dnešních progresivistů s jejich agresivním rovnostářstvím, mutikulturalismem, feminismem, genderismem, útokem na tradiční rodinu... Tato ideologie začíná na západě kulminovat. Multikulturální posedlost dnešních evropských elit se stala ospravedlněním masové migrace, jejímž cílem je rozbití evropských národních států a tím mnohatisícileté evropské kultury a civilizace. Tito transnacionálně myslící lidé jako likvidátoři národních států tvoří faktickou bázi naivní podpory evropské integrace, feminismu a genderismu, útoku na tradiční rodinu, kterou anarchističtí progresivisté odsouvají na smetiště dějin. Jimi obdivovaná tzv. liberální demokracie, která by měla být nazývána militantní demoktracie či spíše militantní pseudodemokracie. Tomuto nebezpečí jsme se v tomto sále  právě před rokem věnovali na semináři  "Obrana demokracie před liberální demokracií". 

Věřme, že názory pana prezidenta slyšel generální ředitel českého rozhlasu spolu s předsedkyní rady  Českého rozhlasu. Asi nebude moci provést radikální změnu rozhlasu a výměnu všech lidí z Českého rozhlasu PLUS jak mu radil pan prezident, ale snad alespoň trochu zmírní radikální  propagování výše popsaných nebezpečných -izmů progresivních liberalistických redaktorů.

"Liberální demokracie je systémem vlády, který opustil základní princip demokracie, vládu většiny. Zatímco my jako demokraté zůstáváme zarputilými zastánci vlády většiny, ale současně jsme obhájci oné nejmenší menšiny, kterou je svobodný jedinec. To tvoří jádro našeho uvažování," uzavřel pan prezident.

Po jeho vystoupení následovala dlouhá diskuse, v níž vystoupili mj. Karel Dyba, Ladislav Jakl, Miroslav Ševčík, Ivo Strejček, Jiří Weigl a další osobnosti. Protože jejich příspěvky byly opravdu velmi zajímavé, budeme o jejich  postojích informovat v samostatném článku.

Diskuse v zaplněném Griegrově sálu Obecního domu v Praze byla dlouhá a opravdu hodnotná

Zde uzavírám výzvou, že kdo se chce dozvědět pravdu nejen o převratu 1989, ale i o tom, co máme dělat, abychom se nevrátili před něj, určitě by měl varovnou knihu  prezidenta Klause několikrát přečíst s fixem v ruce a zapamatovat si její závěry jako memento. Pak by nepodlehl povrchním slovům havlistických a europeistických progresivistů z Milionů chvilek, ale naopak si uvědomil, že se proti nim musí rezolutně postavit. A to je podle mne hlavní smysl této historické a varující knihy.

Uvědomit si faktická nebezpečí současné doby a dělat vše proti nim. 

© Kulturní komise ČR 2019

 

 

Zveřejněno v POLITIKA

Nejnovější od IVANA HASLINGEROVÁ

Související položky (podle značky)

ÚVODNÍ FOTA A VIDEA

Odebírejte Fragmenty

 

NEJVÍCE ČTENÉ ČLÁNKY

Kliknutím na obrázek získáte článek


Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %