Vytisknout tuto stránku

Filipojakubská Valpuržina noc v Praze na Malvazinkách Doporučený

Oslava Filipojakubské noci v Praze na Malvazinkách Oslava Filipojakubské noci v Praze na Malvazinkách snímky Ivana Haslingerová, Fragmenty

Noc z 30. dubna na 1. května byla pokládána odpradávna za magickou a byla jedním z největších pohanských svátků.  Lidé věřili, že tuto noc se slétají na prokletém místě, například na popravišti, čarodějnice na čarodějnický sabat. Na ochranu před nimi a démony obecně zapalovali na vyvýšených místech ohně. Věřili, že popel z těchto ohňů má zvláštní moc pro zvýšení úrody. Někdy se rozhrnutým popelem vodil dobytek k zajištění plodnosti, jindy se přes oheň skákalo kvůli zajištění mládí. I když předvečer prvního máje bylo u nás i v dobách komunistické totality dovoleno slavit tuto tajemnou noc, opředenou mnoha kouzly a pálením ohňů, bylo to spíš prováděno ve vesnicích a malých městech. V Praze byl tento zvyk provázen teprve v posledních letech, a akce byla často řízena jednotlivými Městskými úřady či sdruženími. Už jen proto, že se musí každý oheň předem hlásit hasičům, zajistit ostraha, málem i sanita s hlídáním, kdyby se někomu něco stalo, WC… Samozřejmě, když jde o velkou akci, je to nutné, ale už to není ono. Už si nepokecá soused se sousedem nad pečením buřtů, neseznámí se děti z nejbližšího okolí, které jinak navštěvují školy v různých částech Prahy, ne-li v zahraničí…

O to potěšitelnější byla letošní oslava této magické noci čarodějnic, Filipojakubské noci či Valpuržině noci v Praze na Malvazinkách. Hezky po staročesku tak, jako tomu bývalo a dodnes bývá na vesnicích, se domluvili mezi sebou sousedi a pro děti uspořádali veselou čarodějnickou akci na plácku, který zatím zdárně vybojovali před zastavením současnými paneláky, které se dnes honosně nazývají rezidence.

Samozřejmě, že se toho musí chopit někdo, kdo má k tradicím, přírodě a dětem vztah. Musí nahlásit hasičům, že zapálí oheň, a také na něj obstarat dřevo, zajistit pro tatíky štěně piva, pro dítka limonádu a pro všechny dohromady buřty. Ale to nadšení dětí stojí za to a nakonec po jejich utahání a odeslání do postelí si ještě tatíkové přinesli kytary a hezky jako kdysi na trempech si zazpívali a zavzpomínali na mládí. Prostě skvělá věc. Za tu letošní slavnost je třeba poděkovat duši podniku paní Běle Vidmarové, která vše zorganizovala bez dotací a bez pomoci jakýchkoliv sdružení. Dále pak Petru Vidmarovi, který se z ředitele firmy Hays proměnil ve výčepního, a několika jejich přátel.(obrázek níže)

 

Málokdo si určitě při veselí u ohně uvědomil, že v Německou je dodnes tato noc označována jako Valpuržina noc a literárně ji zaznamenal například Johann Wolfgang Goethe v dramatu Faust. Název vznikl zkomolením jména svaté anglosaské princezny Valburgy, dcery západosaského křesťanského krále Richarda z Wessexu, na jejíž počest v předvečer prvního května pořádá katolická církev vigilie neboli „předvečer a noční bdění před jejím svátkem“.

V dětském věku byla Valburga přijata na výchovu a vzdělání do kláštera Wimborne v Dorsetu, kde strávila 26 let a připravila se na dráhu misionářky pro německojazyčné země. V doprovodu dalších řeholnic pak došla do Antverp, kde vedla benediktýnský klášter v Tauberbischofsheimu. Zachránila dítě před smrtí hladem, uzdravila mnohé nemocné děti a šestinedělky. Získala si obdiv jako divotvůrkyně dělající zázraky.  Proto je jejich patronkou. Byla prohlášena katolickou církví za svatou a noc před 1. květnem, jak již bylo zmíněno, pořádá katolická církev na její počest vigílie.

Ale vraťme se několika obrázky k této noci v Praze na Malvazinkách:

 

 

 

 

 

 

 

 

Číst 3408 krát
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
Zveřejněno v KULTURA
IVANA HASLINGEROVÁ

Šéfredaktorka  revue Fragmenty:

RNDr. Ivana Haslingerová, CSc., ředitelka Odboru pro styk s veřejností KKČ, (*21.08.1946 v Praze)

Vystudovala SVVŠ v Humpolci (1960-64) a Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor fyzika pevných látek (1964-69). V letech 1970-71 absolvovala tamtéž postgraduální studium za účelem získání titulu RNDr., v roce 1977 tam obhájila disertační práci v oboru fyziky pevných látek a získala titul CSc. Výsledky její kandidátské práce byly využity mj. v Ústavu jaderné fyziky v Řeži u Prahy při studiu slitin kovů tvořících povlaky jaderného paliva v jaderných reaktorech, které jsou vystaveny extrémním teplotním a dalším podmínkám. Pracovala tam jako odborný asistent v letech 1973-74. V letech 1975-93 působila jako vědecký pracovník v Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie J. Heyrovského ČSAV. Během své vědecké působnosti publikovala 39 původních vědeckých prací a příspěvků na vědeckých konferencích z oboru studia krystalické struktury a vlastností pevných látek a teoretické kvantové fyziky a chemie. Dvakrát jí byla udělena mimořádná Cena Akademie věd. Od roku 1994, po nedobrovolném odchodu z AV ČR po bezprecendentním zákroku tehdejšího předsedy Akademie věd ČR Rudolfa Zahradníka se věnovala publicistice a od 1997 je šéfredaktorkou revue Fragmenty. Prostřednictvím revue Fragmenty jsou zajišťovány granty a umělecké projekty, neboť je zasílána významným osobnostem ze světa kultury, podnikání a politiky. Náplní revue jsou převážně původní články a rozhovory s významnými osobnostmi. Nikdy nebyla členkou KSČ, neboť komunizmus pokládá za největší neštěstí lidstva. Jejím koníčkem je malování, politika, psaní článků a esejů, počítače, četba, turistika. Je vdaná, manžel Doc. Ing. Jiří Pancíř, CSc., syn Michal Haslinger. Je dcerou Libuše Pamětnické, básnířky a spisovatelky kraje Vysočina.

Nejnovější od IVANA HASLINGEROVÁ