Fragmenty - KŘESŤANSTVÍ - náboženství lásky, ISLÁM ideologie smrti
VÁCLAV KLAUS, prezident ČR v letech 2003-2013

VÁCLAV KLAUS, prezident ČR v letech 2003-2013

Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
23. 4. 2020 12:18
Institut Václava Klause pandemii nemoci Covid-19 bral od počátku nesmírně vážně. Nikdy ji nepodceňoval – nejen kvůli nemoci samotné, ale hlavně kvůli očekávatelným a za první dva měsíce (u nás v Evropě) již uskutečněným opatřením. Ta mají a mít budou velmi vážné důsledky na společnost, politiku a ekonomiku, na životy nás všech. Již na začátku února 2020 jsem v televizním rozhovoru zdůraznil, že i když tuto nemoc nesmíme podceňovat, přesto zásahy státu do chodu společnosti, ekonomiky a lidské svobody nesmíme přehnat a přestřelit. Po dvou měsících rychlého šíření nemoci a neméně rychlého zavádění restriktivních opatření států celého světa začíná více platit obava druhá. Obava z toho, že důsledky léčení nemoci budou větší než nemoc sama. Sérií dvanácti článků, na jejichž napsání se podílel celý náš institut, jsme se pokoušeli podívat na tyto problémy z více stran a úhlů, než je to obvyklé v denním tisku. Tento náš, dosud asi nejkomplexnější pohled na tuto problematiku nesoupeří se stovkami a tisíci článků, které na toto téma dnes a denně na celém světě vznikají. Touto sérií se snažíme vyjádřit specifický pohled na tyto věci tak, jak je vidí IVK (a věříme, že s námi většina normálních lidí). Chtěli bychom poděkovat vedení a pracovníkům portálu iDNES.cz za rozsáhlý prostor, který nám po dobu dvou týdnů každý den poskytovali. Snad nelitovali.
6. 3. 2020 9:04
Na začátku 90. let jsem hledal, a spolu se mnou lidé podobných názorů, jak výstižně a srozumitelně nazvat naše ideové ukotvení – a musím se přiznat, že vhodný název hledám dodnes. Pohybovali jsme se mezi slovy liberální a konzervativní, ale na obou nám něco vadilo. Washingtonský Heritage Foundation v roce 1993 znovu vydal klasický text Russella Kirka, původně napsaný v roce 1953, o kterém jsme – v době smrti Stalina a Gottwalda – v naší zemi samozřejmě nic netušili. Proto bylo to nové vydání tak cenné. V knize The Conservative Mind (mé výpisky jsou z 26. 1. 1993) autor napsal: „konzervatismus není ideologie. Je to stav mysli. Je to typ charakteru člověka“. Velmi se mi to líbilo.
19. 2. 2020 13:48
Naši samozvaní „majitelé“ demokracie, kteří tak ostře bojují proti všem nedemokratickým způsobům uspořádání jakékoli lidské komunity ve světě i u nás doma, se tentokráte úžasně předvedli a plně odkryli své pravé nedemokratické já. Ve zcela demokraticky zorganizovaných volbách, ve zcela demokraticky zvolené Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky byl většinou hlasů zvolen ombudsmanem bývalý zástupce ombudsmanky Šabatové Stanislav Křeček. Ti, kteří v této volbě prohráli, spustili spolu s Milionem chvilek na dr. Křečka a na výsledek této volby neskutečně agresivní útok. Opět se ukázalo, že demokratické uspořádání nepřijímají, pokud není výsledek voleb takový, jaký by si přáli oni. Není to nic nového. Stalo se to opakovaně v minulosti, např. při volbě prezidenta Zemana, při výsledcích parlamentních voleb, v nichž uspěla strana premiéra Babiše a v mnoha dalších případech. Výsledek demokratických voleb nepřijímají. Že to dají tak rychle a tak hrubě okamžitě najevo, je určitou novinkou. Při opačném výsledku voleb by druhá strana nic takového určitě neudělala. Prohru ve volbách by přijala bez jakéhokoli komentáře. Prostě jako prohru, která k demokracii patří. Ukazuje se, že progresivističtí věční majitelé pravdy (už od éry pravdy a lásky) považují volby za komplikaci, která jim znemožňuje uskutečňovat jejich politické plány, kterým je popření parlamentní demokracie a nastolení vlády nevolených, ale vyvolených. Demokracie jim vyhovuje, jen když vede k jejich vítězství.
7. 1. 2020 13:43
Když jsem byl letos po mnoha letech opět v Číně, za nepříjemnou novinku jsem považoval zcela nepřijatelný systém tzv. social scoring (sociálního či společenského hodnocení), který je založen na sledování chování každého člověka (patří do něho např. i systém pouličních kamer, které Vám snižují hodnocení, když přecházíte ulici na červenou či mimo přechod pro pěší). Viděl jsem v tom další stupeň sociálně-inženýrského systému regulace lidského chování, který nebyl ani za komunismu a o kterém jsme si pouze četli v antiutopické literatuře typu Huxleyho „Brave New World“. Číňani jsou podle tohoto scoringu přijímáni do školy nebo do zaměstnání, a bere se to v úvahu při povolování cesty do ciziny. Naši bojovníci s Čínou by však neměli jásat, že na jejich slova o Číně dochází. Něco velmi podobného se totiž rodí daleko blíž k nám, v sousedním Německu. Zatím jen „dobrovolně“, ještě na to není zákon, ale už nyní je vytvářena masivní nátlaková společenská atmosféra, aby se lidé dobrovolně - zatím - „podvolovali“ (což jen potvrzuje genialitu názvu nedávného Houellebecqova románu).
20. 12. 2019 11:57
Vždy říkáme, že je každý rok jiný, ale ten letošní trochu jiný opravdu je. Vzpomínali jsme, a někteří z nás dokonce i oslavovali, 30. výročí konce komunismu, ale není málo těch, kteří mají pocit, že nám bylo toto výročí ukradeno. Když říkám nám, myslím tím většině občanů České republiky, kterým toto výročí skutečně patří, nikoli těm, kteří si ho pro své osobní politické cíle chtějí přivlastnit. Důvodů ke slavení je dost, ale to se u nás nedělá. Řada lidí naopak využívá výročí tohoto typu k vyjádření své nespokojenosti s výsledkem voleb před dvěma lety a s dnešní vládnoucí garniturou. Tito lidé měli bohužel daleko větší mediální podporu a tím i sledovanost. Vážná analýza období našich třiceti let byla naprostou výjimkou. V průběhu celého roku 2019 narůstalo – naši zemi nesmírně poškozující – nepřátelské dělení společnosti na mlčící většinu a na věčné aktivistické revolucionáře, kteří se stylizují do role majitelů pravdy (a lásky). Tyto dvě skupiny mají zcela odlišné zájmy a ambice. Legitimně zvolená politická reprezentace státu se nachází někde mezi. Nechtějí je ani ti, ani oni. 
3. 10. 2019 12:42
Vážený pane předsedo, dámy a pánové, vzácní hosté, děkuji za pozvání na Vaše dnešní, vskutku historické shromáždění. Přijel jsem za Vámi do Brna proto, abych Vám vyjádřil svou podporu a abych svou přítomností demonstroval svou solidaritu s ambicemi Vašeho hnutí. Jsem tu i proto, že jsem jeden z těch, kteří připravili podklady pro téma zahraniční politiky Vašeho hnutí. Do dalších věcí se Vám moc plést nebudu. Syn by mi to ani nedovolil. Přijel jsem do Brna rovnou z Číny, kde jsem o den zkrátil svou cestu. Zároveň jsem se panu kardinálu Dukovi omluvil z dnešní účasti na svatováclavských oslavách ve Staré Boleslavi. Chci tím zdůraznit, že mi o úspěch Vašeho politického uskupení jde.  Domnívám se, že se zde dnes sešli lidé, kteří se – stejně jako já – necítí dobře v naší politice, kteří se nemohou smířit s chováním a jednáním našich politických stran a kteří už delší dobu nemají koho volit. My, kteří jsme zde, doufáme, že se Trikolóra natolik prosadí na naší politické scéně, že bude rozumné ji volit. Vyžaduje to ještě mnoho práce.
3. 10. 2019 12:11
Karel Gott byl fenoménem české i evropské hudební scény, jeho hlas i ohlas ve společnosti přesáhly oblast hudby i hranice naší země. Stal se všeobecně vnímaným symbolem doby, v níž několik generací až do současnosti u nás žilo. Nespoléhal se pouze na svůj talent, celý život na sobě velmi pilně pracoval. Byl příkladem vzácné profesionality. Ve svém oboru se stal jednou z „výstavních značek“ naší země ve světě a jako jeden z mála českých umělců se v zahraničí v posledních desetiletích úspěšně prosadil. I přes svůj věk a vážné onemocnění veřejně vystupoval téměř až do posledních dnů svého života. Jeho písně s námi zůstanou po mnoho let. V tomto smyslu od nás Karel Gott neodchází.
5. 4. 2019 9:52
První osoba množného čísla v nadpisu není překlepem. Mluvíme skutečně o nás, o těch z nás, kteří hluboce nesouhlasíme se současnou formou evropské integrace, s její nedemokratičností, s její zbytečnou a zcela neproduktivní centralizací, s jejím potlačováním základní jednotky uspořádání evropského kontinentu, kterou je už po tři století národní stát, nikoli stát imperiální, nikoli nadnárodní říše. Ve výsledcích referenda o brexitu jsme viděli obrovskou šanci začít bourat celý euovský domeček z karet, a proto jsme ho tak pozitivně přijímali.  Rozhodnutí britské veřejnosti ve všelidovém hlasování v roce 2016, zvaném brexit, jsme interpretovali jako svobodné rozhodnutí většiny občanů jedné členské země Evropskou unii opustit. Důvodem byla jejich nespokojenost s tím, že stále více rozhodování o Velké Británii nebylo prováděno v britském parlamentu a britskou vládou, ale v bruselských byrokratických strukturách. Jen a jedině, a právě o tom, bylo hlasování o brexitu. Nemůžeme přijmout dnešní rozpliznutí debaty na toto téma, její převedení na detaily a technikálie.

Právě přítomno: 1089 hostů a žádný člen

Odebírejte Fragmenty

 

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %