Kulturně-hospodářská revue Fragmenty přeje všem svým čtenářům požehnaný ADVENT Doporučený

  • pátek, lis 27 2020
  • Napsal(a)  IVANA HASLINGEROVÁ a JIŘÍ PANCÍŘ
Adventní věnec je holdem Ježíši Kristu. Rozlévající se světlo z hořících svící vyjadřuje přicházejícího Krista, který rozptyluje temnotu a strach, neboť on je "Světlo světa". Adventní věnec je holdem Ježíši Kristu. Rozlévající se světlo z hořících svící vyjadřuje přicházejícího Krista, který rozptyluje temnotu a strach, neboť on je "Světlo světa". snímek Ivana Haslingerová, revue Fragmenty

Tuto neděli 29. 11. 2020 nastane překrásné předvánoční období – ADVENT. Jeho označení pochází z latinského slova "adventus", což znamená PŘÍCHOD. Každoročním prožíváním adventu a slavením adventní liturgie zpřítomňuje církev očekávání starozákonních proroků, kteří v něm připravovali lidstvo na příchod Mesiáše. Tím, že se současní věřící křesťané vžívají do atmosféry této dlouhé přípravy na první příchod Vykupitele, oživují zároveň jeho příchod do svého vlastního života. Advent je proto nejen krásné a klidné předvánoční období spojené s toulkami vánočně ozdobenými městy, s návštěvami vánočních trhů se svařeným vínem a horkými kaštany, ale je především oslavou víry a symbolem naděje. Nejde tedy pouze o dobu zklidnění za dlouhých prosincových nocí spojené s přípravou na příchod Vánoc, ale něčeho mnohem hlubšího. Je to zejména očekávání příchodu doby, kdy  na konci Adventu po Štědrém večeru na slavnostní půlnoční mší svaté zvané "Zjevení páně – Epifanie" oslavíme narození Ježíše Krista.

Bohužel o letošních Vánocích budeme o to vše ochuzeni díky přísným koronavirovým nařízením vlády. Budou to první Vánoce, kdy se člověk z obavy, že budou nepřístupné kostely, nebude moci do opravdové vánoční nálady bez zvuků půlnočních zvonů nad hlavou ani dostat. Zřejmě ani nebude moci navštívit děkovnou slavnostní mši na Silvestra při níž byly kostely i za dob komunismu nabité. Vzpomínám jak jsme se těšívali na to, jak arcibiskup pražský František kardinál Tomášek ještě po jejím ukončení k nám promluví z balkonu arcibiskupského paláce a nabije nás silou pro překonání nástrah roku nového. O nádherných bohoslužbách J. Em. Dominika kardinála Duky v období Vánoc nemluvě. Ale nechci psát smutně, protože Advent má být dobou radostného očekávání a Vánoce svatky pohody a lásky. Proto se vracím k Adventu samotnému:

Symbolem adventu je adventní věnec, jehož kruh představuje Boží věčnost, jednotu vzkříšení, věčný život, ustavičnou cestu slunce a zároveň i věčnosti.  Každou adventní neděli na něm zapalují křesťané jednu svíci. Tradiční barva adventního věnce je červená a zelená. Červené stuhy, svíčky, případně červené ozdoby na zeleném, nejlépe jedlovém chvojí. Červená barva upomíná na krev Kristovu prolitou za spásu světa. Obě barvy pak symbolizují život. Adventní věnec lze také chápat jako jednotu trojjediného Boha. Stálezelené rostliny v něm jsou symbolem života jako takového, nezničitelnosti, stálosti ve víře a také věčnosti. Ať Vám náš adventní věnec přinese Boží požehnání, štěstí, klid a pohodu v očekávání láskyplných a požehnaných svátků vánočních.

Tento zvyk není ale starý. Poprvé vytvořil věnec před přibližně stopadesáti lety Johann Heinrich Wichern pedagog a duchovní v Hamburku. První adventní věnec měl podobu dřevěného kola od vozu a byl zavěšen v Záchranném ústavu pro opuštěné děti (v roce 1839). Po obvodu kruhu bylo 23 svící, 4 velké - bílé a 19 malých - červených, na každý den do Štědrého dne. V roce 1851 byla poprvé vyzdobena celá jídelna a věnec v tomto útulku i jedlovými větvičkami. Nápad se tak zalíbil, že již v 19. století můžeme mluvit o novém předvánočním zvyku. K prvním, kdo takto věnec použili, patří duchovní v kostele v Cáchách - jejich věnec však měl již jen čtyři svíce – na každou adventní neděli jednu.

První začátky slavení adventu se objevily v jižní Galii a ve Španělsku koncem 4. století. Od 12. do 13. století se stal advent začátkem nového liturgického roku, který do té doby začínal Vánocemi. Čtyři neděle, které do Vánoc proběhnou se v současnosti označují jako železná, bronzová, stříbrná a zlatá.

Naši předkové věřili, že Advent je čas bludiček, skřítků a bílých paní, jejichž návštěva zaručila velkou úrodu pro příští rok. Věřili, že vonící větve jedlí sloužily přátelským lesním duchům jako útočiště a věnce ze slámy měly přinášet Boží požehnání, odrážet zlé duchy. Věnce, které byly zavěšovány v oknech obydlí a dvorců, měly ukázat cestu dobrým bytostem. Proto je také obvazovali zlatými stuhami, znamením slunce. Věnec je od nepaměti symbolem vítězství a královské důstojnosti. I Bible mluví o věnci jako o projevu úcty, radosti a vítězství. Adventní věnec je holdem Ježíši Kristu. Rozlévající se světlo z hořících svící vyjadřuje přicházejícího Krista, který rozptyluje temnotu a strach, neboť on je "Světlo světa".

Ať již věří každý z Vás čemukoliv, přejeme Vám všem, ať Vám náš adventní věnec přinese Boží požehnání, štěstí, klid a pohodu v očekávání krásných a požehnaných svátků vánočních.

© Kulturní komise ČR, 2020

Číst 2941 krát
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
Zveřejněno v CÍRKEV

Právě přítomno: 729 hostů a žádný člen

  Fragmenty jsou zobrazeny na twitteru i facebooku

Twitter Fragmenty        Facebook Fragmenty       Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. 

Blog iDNES Haslingerová Facebook Haslingerová  LinkedIn Haslingerová  

Odebírejte Fragmenty

 

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %