Fragmenty - Islám - hrozba civilizace
LADISLAV JAKL, ředitel Centra společenských studií Institutu Václava Klause

LADISLAV JAKL, ředitel Centra společenských studií Institutu Václava Klause

Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
7. 6. 2019 12:38
Prezident Václav Klaus byl hostem pořadu Interview Plus na stanici Český rozhlas plus a měl to být rozhovor o nadcházejících volbách do Evropského parlamentu. Hned druhá otázka moderátorova ale směřovala k tématu dvojí kvality potravin. Teď se nechci nijak dotknout erudice dotyčného moderátora, protože zvolit si za výkop k rozhovoru o momentálním stavu evropské integrace takovou okrajovou technicistní marginálii je jen další ukázkou toho, jak společenská debata o nejvážnějších věcech svobody, demokracie a suverenity dnes vypadá obecně.
9. 5. 2019 16:08

Pustíte si zprávy: Venezuela. Posloucháte rádio: Venezuela. Kouknete do novin, na zpravodajské weby: Venezuela. Kde to je? Někde v Latinské Americe. Mají tam velikou řeku - Orinoko. A ropu. No a? Zemí je na světě asi dvě stě. Pravda, Venezuela patří mezi čtyřicet největších, má ale každá ze všech ostatních čtyřiceti takhle úpornou publicitu? Vládne tam režim prezidenta Madura, blízký marxismu. Což o to, k tomu mají blízko (nebo v poslední době častokrát měly) skoro všechny země tohoto subkontinentu. Lidový marxismus je tam všude velice rozšířen, stejně jako antiamerikanismus. Dokonce velice levicová je i většina jihoamerických katolických kněží a biskupů, a to už po dlouhá desetiletí. V několika zemích běžela či latentně dodnes běží občanská válka, proběhla řada vojenských převratů, jinde války zločineckých gangů.

6. 5. 2019 15:08
Opustíš-li mne, nezahynu, opustíš-li mne, zahyneš. To spolu s Viktorem Dykem vzkazuje Brusel všem vazalským zemím EU a jako ukázku takového hynutí jim předvádí hrůzostrašný osud, do kterého se prý noří Británie, která se rozhodla EU opustit. Rozhodli se tak britští občané, kterým jistým „nedopatřením“ dali jednou politici slovo. Politici britští, kteří si žádné takové rozhodnutí nepřáli, a proto ho zčásti bojkotují a zčásti realizují jak parta amatérů. Zastavit ho ale nemohou, jen je možné, že k němu opravdu dojde bez předběžné oficiální dohody s Bruselem. A takovému odchodu politici a média už předem dávají přívlastky budící hrůzu: tvrdý bexit, chaotický brexit a nyní dokonce divoký brexit.
3. 11. 2018 7:46
Naším největším nepřítelem je jízda. Ano, bylo to jezdectvo, které rozhodlo množství bitev v náš neprospěch. Podceňovat ale nelze ani nebezpečí válečného loďstva, protože v dnešním propojeném světě si před jeho ničivostí nemůže být jist ani vnitrozemský národ. A co třeba letectvo! Co to už nadělalo zkázy. A dělostřelectvo! Všichni tito nepřátelé se neohlíželi ani na utrpení civilního obyvatelstva, ba často byli civilisté hlavním cílem jejich útoků, například kvůli podlomení naší morálky. Nelze ale zapomínat ani na sabotáže, atentáty, přepady výsadkových či průzkumných jednotek. To vše je schopno způsobit nám strašlivé ztráty a to také i mezi nevinnými civilisty. Proto musíme proti jezdectvu, loďstvu, letectvu, dělostřelectvu či proti dalším válečným taktikám bojovat, ať se už objeví kdekoli ve světě. Zdá se vám na těch řádcích něco divného? Tak to je s vámi vše v pořádku. Také si myslíte, že to vše jsou jen nástroje boje v něčích rukou? V rukou onoho případného nepřítele? 
8. 9. 2018 11:37
 V cizí zemi umřel poslanec. A v českých médiích (i na politické scéně) to vypadalo, že tu snad máme náš domácí státní pohřeb. Ano, byl to významný poslanec a je to významná země. Přesto měla mcCainovská mánie v Česku zcela nepříčetné parametry. Mnohaminutové oslavné medailonky, opakované reportáže z pietních akcí, mudrování analytiků. Mávl bych nad tím rukou s tím, že když můžeme mít v televizi nekonečný seriál o tom, co dnes ráno zase našli krásného v plenkách nějakého ostrovního princátka, proč bychom nemohli mít mediální tryzny za cizí poslance. Jenže na té přestřelenosti mediální pozornosti věnované smrti amerického senátora Johna McCaina je nejbizarnější ta míra pokrytectví. Aby bylo jasno, otevřeně jsem podporoval McCaina v prezidentských volbách před deseti lety. Mimochodem, v době konání republikánského konventu, který ho potvrdil coby oficiálního kandidáta na úřad prezidenta USA, jsem byl zrovna v pohoří Cascade ve státě Washington a byl jsem nadšen z jeho nominačního projevu a ještě víc z projevu jeho nominantky na funkci viceprezidentky Sarah Palinové. Chodil jsem tam s jejich samolepkami a přivezl jsem si je sebou i do Prahy, kde jsem jimi vyzdobil i své místo v hospodě, kam pravidelně chodívám. A tento svůj názor jsem říkal i novinářům.
2. 6. 2018 16:17
Už se zase řinčí zbraněmi. A nejen řinčí, nejspíše opět poteče krev. To jde v dnešní době velice snadno, jen se mačkají knoflíky, jako v nějaké počítačové hře. Sýrie pomalu nabírá dech po letech občanské války s muslimskými radikály. Získává svou zatím křehkou stabilitu krok za krokem. A do toho má přijít úder, po kterém bude následovat … to nikdo neví. Nejspíš další kolo chaosu a krveprolévání. Nikdo se nezatěžuje důkazy, zda a kdo provedl chemický útok na místa poblíž Damašku, odkud na centrum města celá léta dopadaly rakety ve vyšší intenzitě, než na území Izraele z Pásma Gazy. Izrael si před deseti vyhradil právo na vpád do Gazy pod názvem Lité olovo, která stála přes tisíc životů. Syrský stát ponechal volný odchod obleženým vzbouřencům, kteří po léta používali místní civilní obyvatelstvo jako živé štíty. A v této chvíli že syrský režim proti těmto osvobozeným civilistům použil chemické zbraně? S jakým záměrem by to dělal?
13. 1. 2018 12:01
Dnešní den 21. prosinec 2017 není jen dnem zimního slunovratu. Na dnešek připadá i desáté výročí vstupu České republiky do Schengenského prostoru. Už deset let tak žijeme vlastně bez svých hranic, můžeme projet místem někdejších hraničních kontrol bez zastavení kamkoli ven a téměř každý může naopak zvnějšku vstoupit na naše území. Vzájemné otevírání se (nejen) svým sousedům bylo jedním z našich snů v době komunismu a stalo se realitou už v posledních týdnech roku 1989. Stačilo mít v pořádku pas a na hranicích se jím prokázat. Horší to bylo s prostupností hranic pro zboží, zaměstnance či služby, a to především ve směru od nás do zahraničí.
7. 12. 2017 11:46

Pozvali mě tuhle do Senátu k debatě o zákazu kouření v hospodách a k petici proti tomu zákonu. Zasedací síň byla plná protestujících, hlavně lidí z branže, na kterou zákaz krutě dopadl. Zajímavost: velká většina z nich byly ženy. Když o něco jde, jsou asi odvážnější. Proti nim seděli panelisté, řečníci. Lidé z ministerstva pro restaurace, které se jmenuje - nevím proč – ministerstvo zdravotnictví. Několik senátorů. Iniciátoři petice. A já. V mediálních zprávách o akci jsem své jméno nenašel, byly tam asi pro novináře zajímavější příspěvky. Přípravu jsem si zapomněl doma, tak jsem tam přednesl tohle, nic lepšího mě z hlavy nenapadlo: Vážené senátorky, senátoři, dámy a pánové, děkuji velice pořadatelům tohoto veřejného slyšení už za to, že ho uspořádali, protože nikdy nebude dost o těchto věcech mluvit. A děkuji i za to, že mám příležitost tady promluvit. Věc, o které se tu dnes bavíme (což není samozřejmě žádný protikuřácký zákon, protože tabák zůstává legální komoditou), je ve skutečnosti krokem, který zavádí sankce na hospody za to, že nabízejí to, co lidi chtějí. A tento problém mě zajímá už pětadvacet let, možná déle. A proč mě tak zajímá? Jsem celoživotním nekuřákem, nikdy jsem nekouřil. Ale tento problém mě zajímá, protože úplně nejzákladnějším principem mého vztahu ke světu a k lidem je to, že si jich cením takových, jací jsou. Nemám dospělé lidi za malé děti, nechci je vychovávat a nechci jim brát právo rozhodovat o svém osudu. A tento nový zákaz je typickým příkladem, kdy jim někdo to právo bere.

Právě přítomno: 281 hostů a žádný člen

ÚVODNÍ FOTA A VIDEA

Tištěná revue Fragmenty

Další ukázky ZDE

Opusťme EU dokud je čas!

Pomozte dětem

Život detem

PROTIPROUD

 

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %